Je velmi pravděpodobné, že jsme na obrazovkách České televize viděli poslední celodenní přímý přenos z kongresu ODS. Protože to, co tahle kdysi největší strana v zemi, později největší pravicová strana v zemi a dnes strana na hranici volitelnosti do sněmovny předvedla, nebylo žádné zmrtvýchvstání. Byl to pozoruhodný pohled na skupinu lidí v oblecích, z nichž někteří ani po měsících nepochopili, že je nikdo nechce, a lidí, kteří to snad i pochopili, ale zjevně si tím neumí poradit.

Ať už je to pro někoho pohled plný lítosti nad úpadkem oblíbené strany, nebo pohled plný radosti nad koncem politického protivníka, je prostě až fascinující sledovat, jak probíhá konec kdysi nejmocnějšího seskupení politiků v zemi. Třeba je to příliš předběžný soud. Jenže, když něco vypadá jako kůň, běhá to jako kůň, má to zuby jako kůn a vydává to zvuky jako kůň, můžete se vsadit, že je to kůň.

Jestliže se ODS chtěla zachránit, měla se o víkendu v Olomouci odehrát revoluce. Něco, co by bylo možné si zapamatovat. To se nestalo. Hlavní problém ODS je, že si ji dnes každý spojí s některou z neobvykle dlouhé řady kriminálních kauz. Typický člen ODS dnes v představách voličů vypadá jako lokální kšeftař se špičatými botami a s BMW, obojí pochopitelně v kůži, který dokáže ve světě veřejných zakázek neuvěřitelné zázraky. Co to tedy chtělo?

Ano, nové vedení. Ale také to chtělo zavést opravdu přísná pravidla a možnost okamžitě trestat vyloučením každého, kdo má na svědomí předražené zakázky, nebo dokonce policejní vyšetřování. Chtělo to odvážné kroky, třeba zvětšit vliv vedení na sestavování nejrůznějších kandidátek, aby bylo možné škrtat neúspěšné nebo prospěcháře. Nebo přijít se skutečným kariérním řádem. Poslanec, který ve sněmovně nemluví, už nikam kandidovat nebude. Úspěšný starosta, který dokáže modernizovat svoji vesnici, kandidovat bude. V soukromé firmě, které záleží na zákaznících, by to bylo možné, v ODS ne. Je dobré občanské demokraty pozorovat, protože jsou dobrým vzorkem politiky obecně. Nelze si bohužel dělat iluze, že by to v jiné straně probíhalo odlišně. A stejně tak, jak zvládají politici řešit problémy svoje, by zvládali řešit ty naše.

Ale třeba je tu nějaký tajný plán, který noví lídři nechtěli vytahovat ještě před svým zvolením. Třeba jen nechtěli členy své strany vystrašit. Možná. Ale spíš ne. Ani v rozhovorech ani v projevech ani mimo ně nezaznělo nic, co by alespoň naznačovalo schopnost vystoupit z obvyklých nefunkčních modelů chování.

Část ODS vidí chybu u voličů, kteří vůbec nechápou, jaký poklad v občanských demokratech mají a volí raději TOP 09 toho zlého Kalouska nebo ANO toho mocichtivého Babiše. Nebo, jak upozornila Miroslava Němcová, mají dokonce radši to nikým nevolené sdružení Rekonstrukce státu, které dělá práci za politiky a snaží se napravit škody, které právě oni napáchali.

Pak je tu část ODS, která pochopila, že se blíží konec, ale také budou brzy eurovolby. Možná poslední šance na alespoň nějaké mandáty. Těžko říct, kdo to myslí se záchranou své strany upřímně a kdo to myslí upřímně hlavně se záchranou své kariéry. Ale faktem je, že se do vedení ODS snažilo a také dostalo pozoruhodně velké množství lidí s ambicemi v Evropském parlamentu.

A jsou tu nové tváře a hlavně největší naděje ODS, nový předseda Petr Fiala. Chce zúžit výkonnou radu z 50 na 14 členů a vytvořit nový orgán, který by měl zajistit lepší komunikaci vedení se členstvem a chce, aby všichni byli aktivnější a profesionálnější. „V opozici musíme být schopni nabízet vlastní řešení problémů. Aktivně přinášet témata, nikoli pouze pasivně reagovat,“ navrhuje jako záchranu Fiala. Strhující plán...

Jediné, co tedy nakonec ODS udělala bylo, že si vybrala nového maskota. Jakkoli to zní neslušně, jiný dojem to zkrátka nedělá. Šlo znovu především o to najít nějakého slušného člověka. To je v posledních letech hlavní kvalifikační požadavek. S Petrem Nečase to moc nevyšlo, teď se to zkusí s Fialou. Profesor politologie, bývalý rektor Masarykovy univerzity, bývalý ministr školství, žádný skandál a žádný kmotr na blízku. A je to slušný člověk.

Jenže je to jen další ukázkou obrovského odtržení od reality. ODS oslovovala spíše střední vrstvy. Drobné podnikatele, řemeslníky, kteří podnikají na malých městech. Lidi podnikavé a především lidi s ryze praktickými problémy, jakými jsou třeba neskutečně obtížné podmínky pro založení firmy nebo ostudně nemoderní a nevstřícné úřady. Jak si může ODS myslet, že tyto lidi okouzlí nenápadný intelektuál, který nemluví v jednoduchých větách, ale přednáší vzletné fráze? Ani v disciplíně zvané politický marketing se ODS neukázala zrovna ve formě.

Na kongres ODS se bylo možné dívat jako na nesmírně zajímavý záznam procesu umírání jedné politické strany. Jako na přímý přenos jakéhosi politologického experimentu. Ale také je to pořád docela mocná strana se stovkami starostů, radních a zastupitelů, kteří rozhodují o veřejných miliardách.