Vezměte si prosím následující seznam do ruky, až budete zase někdy přemýšlet o tom, koho volit. Jsou na něm ti poslanci, kvůli kterým v pátek spadl pod stůl asi nejnadějnější pokus omezit velmi širokou imunitu poslanců a senátorů. Ta je v Česku nebývale široká a i Nečasova vláda letos uznala, že její rozměry celé roky dalece přesahují správný princip ochrany zákonodárce před tím, aby mu někdo pod záminkou vyšetřování bránil vykonávat mandát. I Nečasova vláda uznala, že v Česku jde, na rozdíl od většiny civilizovaných evropských zemí, spíše o nezasloužené privilegium.
Hlasování dopadlo tristně – byl pátek, pro mnoho poslanců tedy taková malá sobota, šlo o imunitu, v sále bylo při hlasování pouhých 124 z dvou stovek poslanců. Na schválení bylo potřeba 120 hlasů, protože jde o ústavní zákon a hlasů pro bylo pouhopouhých 89.
Je dobré vědět, že vládní tábor, který se tvářil, že konečně pochopil, že široká imunita není v pořádku, neudělal v pátek nic moc pro to, aby omezení imunity prošlo. Chybělo mu ze 118 hlasů hned 31. To nevypadá na nějaké velké odhodlání. Přitom právě vládní poslanci mají svojí vládu kvůli slibu, že změní papalášský styl české politiky. Není v tomhle směru důležitějšího zákona, než omezení imunity.
Dokonce se dá říct, že omezení imunity neprošlo právě kvůli poslancům ODS, TOP 09 a Věcem veřejným. Protože jim vlastně stačilo získat pro hlasování pouhé dva opoziční poslance a z řad ČSSD byli nakonec pro tři poslanci. (je to ale dost dobře možné chápat jako trik, ČSSD v době hlasování věděla, že návrh nemůže projít a pár hlasů pro se mělo objevit právě proto, aby se neúspěch dal svést právě na vládní tábor.)
Je také dobré vědět, že ČSSD, která po volbách tvrdila, že tento vládní pokus omezit imunitu podpoří, měla jediný argument, proč to v pátek neudělala: vláda s ní o návrhu předem málo jednala. K tomu je snad zbytečné cokoli dodávat.
Vlastně ale ani nemá smysl hledat konkrétního viníka. Omezit si své privilegium odmítly všechny strany a nejvíc ti poslanci, kteří na hlasování vůbec nedorazili. Tady je jejich seznam:
Chyběli za ODS:
Walter Bartoš
Jaroslav Plachý
Pavel Svoboda
Václav Baštýř
Jan Bauer
Zdeněk Boháč (omluvil se pro „zdravotní důvody“)
David Vodrážka
Lenka Kohoutová
Petr Nečas (premiér má ovšem jako jeden z mála jasnou omluvu, byl na důležitém jednání evropské rady v Bruselu)
Pavel Drobil
Radim Fiala
Jiří Pospíšil (uvedl „zdravotní důvody“)
Dana Filipi
Aleš Rádl
Jiří Papež
Ivana Weberová
Chyběli za ČSSD:
Jan Hamáček
Jiří Koskuba
Ladislav Šincl
Michal Hašek
Petr Jalowiczor (uvedl „zdravotní důvody“)
Josef Novotný ml.
Jaroslav Vandas
Milada Emmerová
Ivan Ohlídal
Pavel Antonín
František Bublan
Václav Neubauer
Hana Orgoníková
Pavel Ploc
Miroslava Strnadlová
Jeroným Tejc
Miroslav Váňa
Lubomír Zaorálek
Karel Černý
Jan Chvojka
František Novosad
David Rath
Ladislav Skopal
Cyril Zapletal
Vlasta Bohdalová
Richard Dolejš
Jaroslav Krákora
Vladimíra Lesenská
Martin Pecina
Adam Rykala
Josef Smýkal
Jiří Šlégr
Ladislav Velebný
Jiří Zemánek
Pavel Holík
Vítězslav Jandák
Jiří Krátký
Josef Tancoš
Dana Váhalová
Václav Votava
Václav Zemek
Chyběli za TOP 09:
Jana Kaslová
Jan Husák (uvedl „zdravotní důvody“)
Jitka Chalánková
Jan Farský (omluvil se pro „zdravotní důvody“)
Leoš Heger
Pavol Lukša
Jiří Oliva
Vlasta Parkanová (omluvila se ze „zdravotních důvodů“)
Aleš Roztočil
Bořivoj Šarapatka
Chyběli za Věci veřejné:
David Kádner
Milan Šťovíček
Vít Bárta
Radek John
Jaroslav Škárka
