Na otázku v titulku se dá odpovědět dvojím způsobem. První: Jiří Paroubek žije v nebezpečně paranoidním světě a narcisticky nechápe, že může po světě chodit (nebo chodit na jeho mítinky) někdo, kdo s ním nesouhlasí.

Stačí si přečíst úvod jeho bezprostřední reakce na středeční útok pěstí do tváře místopředsedy ČSSD Bohuslava Sobotky. „Surový fyzický útok (rána pěstí do obličeje) na prvního místopředsedu ČSSD Bohuslava Sobotku při mítinku považuji za bezprecedentní vyvrcholení nenávistné kampaně vůči ČSSD, kterou vedou pravicová média včele s MFD, LN a Hospodářskými novinami. Je to také důsledek nenávistné kampaně ODS v režii Ivana Langera s jeho Modrým týmem, jehož členové napadají mítinky ČSSD a který svým výcvikem připomíná jakousi domobranu či Henleinovy ordnery.“

Může to vůbec myslet předseda největší levicové strany vážně? Je tu vážné podezření, že ano. Pak tu ale máme krásnou (nepěknou) ukázku tragické nevyspělosti a psychické nevyrovnanosti možného příštího premiéra země.

Kdyby si Paroubek dnes, kdy jsou volby ve Velké Británii, otevřel britské deníky a byl by náhodou lídr tamní levice Gordon Brown (nejde vám si to představit?), nejspíš by musel puknout nebo udělat něco hrozného, co dělají jen opravdu hrozně naštvaní lidé. The Sun o pravicovém lídrovi Davidu Cameronovi: „Naše jediná naděje“. Daily Express to samé. The Guardian se o několik dní dřív postavil za Nicka Clegga. Že by kvůli tomu Gordon Brown zakázal lídrům své strany komunikovat s médii je absolutně nepředstavitelné.

Svět Jiřího Paroubka nepřipouští, že jsou i jiné názory nebo postoje, než jaké má on. „Obyčejný“ člověk by z toho byl asi otrávený, přemýšlivý obyčejný člověk by byl trochu otrávený a přemýšlel by o tom všem a možná tu tam svůj názor i změnil a asi nikdo by nejednal tak hystericky jako Paroubek. (Prý mu v pracovně visí obraz T. G. Masaryka)

Ale je tu ještě jedna cesta, jak číst Paroubkovu reakci. S ohledem na příští čtyři roky je o něco nadějnější.

Paroubek neútočí na všechno kolem sebe poprvé. Vlastně je to pro něj jakýsi sport. Na každý článek napíše protičlánek. I když urážek v jeho textech přibývá. Na cokoli, co udělá nebo řekne ODS, uspořádá tiskovou konferenci (a nějak záhadně se ta tiskovka vždy vysílá v České televizi živě). Jen je těch protiakcí teď před volbami znatelně víc.

Paroubkovi jde totiž o každý hlas. Sociální demokracie má celkem slušný počet svých voličů, ale zároveň problém dostat je vždy všechny k volbám. V krajských volbách dobře zafungoval boj proti třiceti korunám u lékaře. Paroubek potřebuje něco podobně silného i teď. Takže tu máme taktiku: Vyvolat boj nebo alespoň dojem boje, ukázat na nepřítele a zmobilizovat své spící vojáky. Paroubek je pragmatik, až moc velký. Takže dejme tomu, že je psychicky vlastně v pořádku, jen používá trochu nefér způsoby, jak vyhrát volby.

Hm.. Řekněme, že jsou tu prostě dva způsoby, jak číst jeho chování.

(A co my v Hospodářských novinách na Paroubkovo obvinění, že útok na Sobotku je důsledkem nenávistné kampaně MFD, LN a HN? Nic. Na pitomosti se nereaguje)